Říká se, že náš domov je dokonalým odrazem naší mysli, nebo jednoduše toho, v jakém jsme zrovna rozpoložení nebo jakým životním obdobím procházíme. Někdy prostě máme v hlavě jen zmatek, život nám nakládá víc, než máme pocit, že v danou chvíli zvládneme, a my najednou nevíme, co s těmi zkouškami ani sama se sebou. Navíc tohle všechno se neblaze odráží na naší domácnosti…
Samozřejmě, existují ženy, které úklid staví na první místo svého žebříčku hodnot, i před vlastní potřebu dočerpání sil, a tento stav věcí nikdy nedopustí… Ale předpokládám, že pokud jste zavítaly na tyto stránky, vy mezi ně pravděpodobně nepatříte a vyznáváte vědomější přístup k životu a sobě samé 🙂
I když, pravdou je, že jsem to mívala vlastně stejně. Fungovala jsem na plný plyn, přestože jsem kolikrát už nemohla, ale jak jsem psala ve svém příběhu, velmi ráda jsem plánovala všechno, co šlo, a přes to prostě nejel vlak. Jakmile jsem si usmyslela, že se dám do úklidu, nejen, že mě od toho neodradilo NIC (později skoro ani pláč miminka, i když tam už se to začínalo lámat 🙂 ), ale NESKONČILA JSEM, DOKUD VŠECHNO NEBYLO DOKONALÉ.
Např. nehrozilo, že bych šla vytírat dříve, než byl celý byt dokonale zametený nebo vysátý. Když jsem šla utírat prach, všechny serepetičky musely na zem a setřela jsem poctivě všechny plochy. A např. úklid koupelny nezřídka zahrnoval i otírání jednotlivých drogistických výrobků vlhkým hadříkem 🙂 Než jsem dokončila celý domácí maraton, trvalo mi to obvykle i několik hodin a skončila jsem často s jazykem na vestě.
"Brambory v řádku"
Jak jsem naznačila výše, když se mi narodil první syn, tento systém mi začal postupně VELMI SILNĚ NABOURÁVAT… 😀 Nechtělo se mi přijmout, že bych měla něco změnit, a tak při narození druhého dítka přišlo nevyhnutelné. Potřebovala jsem na vlastní kůži prožít a pocítit, že život není v pořádku pouze tehdy, mám-li vyšperkovaný byt a, jak se říká, „brambory v řádku“.
Dcerka byla poměrně dost náročné miminko. Hodně plakala, špatně spala a hlavně jsme bojovaly s urputným ekzémem. Byly dny, kdy jsem ji měla většinu dne u prsa nebo v nosítku, na běžný život mi nějak nezbývala energie a úklid se stal samozřejmě TOU ÚPLNĚ POSLEDNÍ VĚCÍ, kterou by se mi chtělo řešit. Z našeho bytu se postupně stalo doslova skladiště, styděla jsem se pozvat na návštěvu i vlastní mámu a přišla jsem si úplně na dně. Před očima jsem viděla jen dcerky zarudlé olezlé tvářičky a dnem i nocí hledala zázračné řešení, které by nám od ekzému pomohlo.
Chaos jako předpoklad pro vznik nového
Toto období pro mě bylo doslova očistcem, dobou totálního temna, což je ohromný paradox, protože celý život jsem si přála porodit holčičku. <3 Ale jak to tak bývá, celou tuhle zkušenost jsem potřebovala, abych se mohla v přeneseném smyslu znovu narodit i já. No a proč to tu vlastně rozepisuju v souvislosti s úklidem? V té době jsme měli doma OBROVSKÝ BORDEL, ale já ho svým způsobem potřebovala.
Vždycky, když má vzniknout něco nového, něco starého a nefunkčního musí naopak ZEMŘÍT. Nicméně tento proces většinou nebývá příjemný a dal by se označit jako jeden velký chaos, prostě „velký třesk“. Mamka mi tehdy několikrát nabízela, že mi klidně a ráda pomůže uklidit. JÁ ALE NECHTĚLA.
Ten nepořádek kolem mě symbolizoval něco daleko většího, co se odehrávalo uvnitř mě, a kdykoli jsem sáhla např. na tu hromadu na komodě v obýváku, cítila jsem jen ZOUFALSTVÍ a BEZMOC, že to beztak nemá cenu uklízet, protože je to jen jedna z mnoha hromádek a „to přece nikdy nemůžu zvládnout“. Postupem času jsem začala mít neuhasitelnou chuť ty kopky věcí jednu po druhé třídit a i v mém životě začalo pomalu svítat 🙂
Dneska (rozuměj v době covidové) to u nás doma vypadá obdobně (takový závěr článku jste asi nečekaly 😀 ), ale tentokrát je to jiný bordel. VĚDOMÝ bordel 🙂 🙂 🙂 Když se kolem sebe rozhlédnu, vidím TISÍC VĚCÍ, které by byly potřeba udělat, jen to se mnou už tolik nehází. Uvědomuju si, že každé období jednou pomine, a nese svá specifika – věřím, že jestli máte děti, není potřeba nic dodávat… 😀 V současné době jsem s těmi svými třemi malými ďáblo-andílky prakticky zavřená doma, ale po většinu času se cítím šťastná a spokojená.
V hlavě mám jasnou vizi toho, kdo jsem a kam jdu, a mám priority jednoduše poskládané úplně jinak než tenkrát. Mezi ty nejdůležitější patří nakrmit sebe i všechny děti, po celé dny je nějak zabavit a věnovat se práci, která mi dává smysl (= Vám). Běžný úklid samozřejmě zvládám mezi tím, ale dělám opravdu jen to, co je nezbytně nutné k našemu přežití. A mám skvělého muže, který tohle všechno toleruje! 🙂
Takže, až si příště budete lámat hlavu s tím, že to u vás doma vypadá, jako kdyby tam právě vybouchl granát, buďte k sobě laskavé… Zrovna se vám do gruntování nechce? Nenuťte se… Práce není zajíc 🙂 A co vy víte, třeba ta chuť udělat si doma pořádek přijde symbolicky právě s tím velikonočním zajíčkem.
S láskou, Tereza
Pomáhám ženám objevit vlastní zdroj vnitřního vědění a vedení, aby mohly spokojeně plout životem v napojení na svou intuici, v souladu se svým tělem a s laskavým vědomím, že vše se děje přesně tak, jak má…